Fotky jsou alfa a omega, když hledám ubytování. A když se tak probírám nekonečnou řadou snímků, často si říkám, jestli si je někdy stejným způsobem prohlédl také majitel hotelu, chaty nebo apartmánu. Jestli se na svoje ubytování zkusil podívat očima potenciálního hosta. Protože takových 96 fotek musí odrovnat i toho nejzdatnějšího hledače.
Jak se vůbec stane, že má malá chata 96 fotografií? Majitel zřejmě žije s pocitem, že ďábel se skrývá v detailu. A tak postupně najdete detail mýdla, detail polštářku, detail kytky před chatou a pro opravdové fajnšmekry také detail motýla na detailu kytky. Po pasáži „ďábel se skrývá v detailu“ většinou následuje část s názvem „každý úhel má svůj význam“. Pohled na chatu zepředu. Pohled na chatu z boku. Pohled na chatu z boku, ale o dvacet stupňů posunutý. Pohled z druhého boku. Pohled mírně zespodu. Pohled přes větev. Pohled bez větve. A tímhle způsobem se dá snadno nahnat patnáct fotografií, které ve skutečnosti ukazují pořád totéž: chatu zvenčí. Pak přichází pasáž „přírodní krásy a zajímavosti v okolí“. Les. Louka. Potok. Hrad. Zámek. Rozhledna. Západ slunce. Další západ slunce.
Já jsem mezitím někde mezi čtyřicátou a padesátou fotografií a zoufale toužím vidět, jak vypadá koupelna a postel.
Hotely to mají podobně, jen na jiné úrovni. Chápu, že hotel se třemi sty pokoji se může vyšplhat klidně na sto padesát fotografií. Má několik typů pokojů, restauraci, wellness, konferenční prostory, terasu a další části, které chce představit. To už nějakou tu fotku vydá.
Ani hotely se ale pravidla o ďáblovi ukrytém v detailu nevzdávají. Detail lampičky na nočním stolku, nebo detail mýdla v koupelně. Obzvlášť fascinující je například detail polštářku. Ten dokáže úplně změnit pohled na celý hotel. Člověk ji uvidí a okamžitě si řekne: Ano, právě sem jsem vždycky chtěla jet.
Obrovskou část hotelových fotografií zabírá také jídlo. Je přitom úplně jedno, jestli jde o snídani, večeři nebo odpolední občerstvení. Ano, láska prochází žaludkem. Nejsem si ale jistá, jestli mě pohled na müsli, marmeládu a plátek šunky skutečně přiměje rezervovat si pokoj. Ano uznávám, že někdy vypadají snídaně velmi lákavě, ale pro mě tahle informace nemá moc velkou hodnotu
Já si totiž potřebuji místo představit. Chci cítit jeho atmosféru a užít si ten pocit, že bych tam mohla být. Fotka sýra, pečiva, ovoce a hrnku s kávou mě bohužel nenutí představovat si nic jiného než ranní souboj s hotelovým automatem na kafe.
Kolik fotek je tedy ideální?
Pro mě tolik, abych na první dobrou zjistila, jak vypadá ložnice, koupelna a celý prostor. Abych pochopila atmosféru místa a věděla, jestli chata skutečně stojí na samotě u lesa, nebo jí přes zahradu vede turistická stezka. Chci vidět postel, koupelnu, výhled z okna, okolí a několik celkových záběrů. Chci si dokázat představit, jaké to bude, až přijedu. Nepotřebuji vidět každý polštář ze tří úhlů. A už vůbec nepotřebuji poznat motýla, který seděl na květině před chatou v úterý odpoledne.
A jak to máte vy? Kolik fotek ubytování ještě poctivě projdete a u které už začínáte zoufale hledat postel, koupelnu a tlačítko Zavřít?
